Dlouho jsem tady nebyla. Udělala jsem pár špatných rozhodnutí, což u mě vždycky vede k sebevražedný sebenenávisti. Moje zbabělost a pokrytectví ale nejsou to, o čem chci mluvit. Téměř jsem už sama sobě odpustila a nechce se mně v tom všem znovu vrtat.
(Omlouvám se Králi lofasů, že jsem o sobě tak dlouho nedala vědět. Mezitím jsem zas zapomněla ten svůj mail, pochopitelně.)
To, o čem chci psát, je samota. Jako, že nevedu ty vztahy, to je jedna věc. Ale vždycky jsem se oháněla tím, že mám kamarádky a práci a tak, zatímco teď prožívám dlouhou řadu dní pouze se zvířaty. Chodím se psem po lesích, pravidelně jim, zdravě vařím, koukám na Sheldona a Mámu, čtu, poslouchám do zblbnutí Mozartovo Requiem, protože na nic jinýho nemám náladu. Píšou kamarádky, tak ze slušnosti odpovídám, ve skutečnosti jich ale mám plný zuby, N. a jejích neustálých katastrof a hysterčení, kterým na mě akorát taky přenáší stres. T. a jejího rádoby vtipnýho stírání, že já jsem přece ta zoufalka, na kterou se lepí taky samý zoufalci, K., která mluví jen o dětech, S., která je sama ještě jako děcko a furt si není jistá, co jí máma dovolí. Bože můj. Jen V. snesu a miluju celým srdcem. Jinak ať mně dají všichni pokoj.
Dokonce mně píše i docela hezkej a milej fajn chlap, s kterým by nic nebyla úplná katastrofa jak ve většině mých sblížení (T. s těma zoufalcema a zoufalkou má recht), jenže to nějak vázne, moc se nemáme o čem bavit, zdá se. A hrozně se mně nechce zas někam jít s chlapem a navíc se pokoušet vzít si na sebe něco veselýho, protože v černý bych byla moc psycho, a tvářit se, že jsem úplně normální a veselá, i když jsem psycho.
Občas nicméně toužím po dětech, to se klidně přiznám. Po zcela konkrétních dvou dětech, s jejichž otcem jsem byla na kafi JEN proto, že jsem chtěla zkusit, jestli by představa života s ním nebyla snesitelná, jelikož ty děcka miluju a myslím, že bych nebyla úplně marná macecha. Jenomže představa
života s jejich otcem snesitelná nebyla. Pokud mě teď někdy zachvátí jiná depka než ta z přesvědčení o vlastní bezpáteřnosti, týká se to hocha a dívenky, s kterýma by byl život srandička a práce a dojemnost a který moje děcka nikdy nebudou.
|