Mám rodiče, je jim 77 let. Naše vztahy byly celý život složité. Posledních asi 20 let se začali chovat zvláštně, ale co jsem se dozvěděl od svého bratra, za poslední měsíce to poněkud vygradovalo. Já se s nimi poslední dobou nestýkám. Vysvětlím níže proč. Nevím, co s nimi dále dělat, jestli se tedy vůbec něco dá dělat, mám strach, aby třeba neprovedli nějakou pitomost, co mi říkal bratr, mají k tomu dost silné sklony.
Moji rodiče byli takoví zajímaví z mého pohledu odjakživa, takoví výstřednější, občas mívali zajímavé názory... Nevím, prostě jsem cítil, že jsou trochu jiní než ti ostatní. Takoví trochu podivíni. Postupem času ztratili všechny své přátele. Podrobnosti nevím, žil jsem od 14ti let jinde, jen jsem je občas navštěvoval. Velký zlom nastal když zůstali oba sami doma v důchodu. Když jsem k nim přicházel já nebo můj bratr na návštěvu, stále častěji to končilo tím, že na nás začínali bezdůvodně křičet nebo se s námi hádat kvůli blbostem. Nebo nám doslova diktovali, co máme a nemáme dělat, s kým máme žít, s kým se stýkat, kde máme pracovat apod., a když jsem si dovolil oponovat, že mám jiný názor, začali na nás křičet, že jestli to neuděláme po jejich, ať jim tam nelezeme. Bylo mi už tehdy jasné, že je to začátek něčeho... Asi konce našich návštěv, neměl jsem na to nervy.
Tak jsem před časem tyto návštěvy omezil tak jednou za dva měsíce na dvacet minut, déle se to nedalo. Pak jsem si třeba našel přítelkyni, manželku. Ze začátku to mělo vždycky stejný scénář. Moje manželka mi ze začátku vyčítala, proč ke svým starým rodičům nechci chodit, tak jsem jí to vysvětloval, že oni vypadají ze začátku v pohodě, pak se jim něco urodí v hlavě a skončí to velkou nenávistí. No, tak jsme tam prvních pár let občas zašli. Pak mi rodiče po pár měsících volali, že se tam mám zastavit bez manželky. Bylo mi jasné, co bude následovat. Něco z toho, co jim řekla, jim utkvělo v paměti, oni si to v hlavě všelijak překroutili a otočili to proti ní. Takže párkrát mi do telefonu začali cpát nějaké nesmysly, třeba že jim moje manželka tvrdila, že veškerý náš majetek přepíše na svého syna a rovněž i jejich majetek - no nesmysly. A že zajdou za právníkem, aby to vyřešil. K tomu všemu začali mou manželku bezdůvodně urážet jako že vždycky si najdu ženskou z nějakého toho nejhoršího bahna. Nevím, co tím mají na mysli, moje manželka je oblastní vedoucí jednoho obchodního řetězce. Takže nechodil jsem tam několik let vůbec, zhruba před rokem jsem tam byl na dvacet minut a od té doby jsem se rozhodl, že už tam asi nebudu chodit doživotně. Nejsem zvědavý na jejich arogantní chování, aby na mě skoro v padesáti řvali jak na malýho haranta a jednali se mnou jako s kusem hadru, který je musí poslouchat.
Druhá kapitola jejich problému je v tom (řeknu to jak mi to řekli oni), že prý je odposlouchávají sousedi ze všech stran, nabourávají se jim do počítače, do telefonů, no prostě je všude pronásledují. Když dělali nad nimi v bytě rekonstrukci, tak prý umístili všude mikrofony, odposlouchávají je přes zapnutou televizi, soused naproti zase nosil domů nějaké drahé odposlechové aparatury, tak se otec naštval a podal na ně trestní oznámení. Na policii pochopili asi o co jde a naštěstí se tím vůbec nezabývali. Po cestě domů si otec šel koupit další fantasmagorickou knihu od Dänikena. Zná je všechny nazpaměť, dosud mu neunikla žádná.
Na panelákových papundeklových dveřích mají asi šest zámků, každý jiný, včetně elektronických na otisky prstů. Z bytu vychází jen jeden z nich, ten druhý musí být doma a přesto se jim prý doma ztrácí věci, hlavně prý paměťové karty, pevné přenosné disky, DVD apod. Na bratra prý řvali, že jim to tam krade.
A vrchol všeho je, co se děje poslední dobou. Prý u nich byl někdo, kdo jim prodal za bůhvíkolik tisíc nějakou krabičku, pomocí níž se prý měří elektromagnetické záření v bytě. Bratr tam šel zrovna na návštěvu, když mu matka volala, aby tam nechodil, že krabička naměřila v předsíni vysoké hodnoty, takže oni nemohou ani na záchod a musí doma čůrat v kuchyni do sklenice. Ten někdo jim pak ještě prodal nějaké aluminiové čepice s anténami, které mají doma nosit a prý je doma opravdu nosí a sundávají si je jen na noc. Prý je tam ozařují a zdravotně ničí ti sousedi.
Vůbec nikomu nevěří a když jim řekneme něco, co nechtějí slyšet, tak na nás začínají řvát.
Na závěr poslední věc, kterou zařídila moje matka.
Skoro celý svůj život jsem bydlel v bytě, ve kterém kdysi bydleli moji prarodiče (její rodiče). Bohužel oba zemřeli, když jsem byl ještě malý, takže byt se musel napsat na matku a tak to i zůstalo. Když jsem se seznámil se svou manželkou, koupili jsme si před časem společně dům na okraji Prahy, který jsme pronajímali, abychom nemuseli být v práci denně 16 hodin jako doposud. Moje matka nás z bytu vyhnala, že prý když má moje manželka barák, tak si máme jít bydlet tam a že máme opustit její byt, ve kterém nikdy nebydlela, v privatizaci jsem ho zaplatil já a komplet rekonstrukci také. A ještě mi nařídila, abych se z bytu laskavě odhlásil. Po třiceti osmi letech, co jsem tam byl. A mému bratrovi nařídila, aby se tam nastěhoval, jinak že ten byt prodá a peníze dá na dobročinné účely. Takže bratr opustil pronajatý byt a stěhuje se tam. Když řekl, že tam nepůjde, že je to vlastně můj byt, okamžitě řev.
A jejich byt, ve kterém bydlí oni, který měl původně dostat bratr (já od nich nic nechci, jen to, co jsem si zaplatil) prý také půjde na dobročinné účely, když bratr (38 let) nebude poslouchat.
Jsme všichni okolo z celé situace nešťastní a nevíme co dál dělat. Byli jsme u právničky, rozebírali jsme zbavení svéprávnosti. Prý bychom byli ustaveni opatrovníky. To si nedovedu představit, že bychom se o ně starali a oni nás u toho uráželi.
Oni si prý připadají psychicky zcela v pohodě, jen všichni okolo jsou prý kreténi, včetně doktorů. |
| F200 |
 47 |
|
|
Neela
49 