Zdravím.
Již odmalička jsem nebyla dost dobrá svým rodičům. Závodně jsem sportovala, učila se, dělala, co chtěli. Jsem na školách, kam řekli, že mám jít a když jsem chtěla být něčím jiným, jen na mě řvala máma, že jaem liná (upřímně si nemyslím, že být zdravotní sestra je pro líné lidi). Přesto nikdy nebyli spokojení. Byla jsem takový jejich omyl, který se zjevil ve chvíly, kdy se chtěli rozejít. Nikdy spolu nebyli šťastní a celé mé dětství jsem kromě nadávek na moji osobu, poslouchala dlouhé a velmi škaredé hádky mezi nimi. Nakonec se v mých 12 letech rozvedli. Bylo to nejhorší období mého života. Táta si našel novou ženu, mají spolu dvě krásné děti. Moje mama si taky našla manžela. S ním jsem úplně nevycházela, protože měl jiné představy o tom, jak se chovat v domácnosti (těžké nákupní tašky nosí ženy, žvýkání nahlas mu extrémně vadilo,…). Teď po x letech se budou rozvádět. Přes školní rok jsem na kolejích a cítím se mnohem lépe, když si můžu život organizovat podle sebe. Teď musím přes léto bydlet s nimi, když si prochází rozvodem. Moje máma si totiž asi před rokem někoho našla a už to jen směrovalo k tomuhle bodu. Prodělala jsem před 3 lety žaludeční vředy z velkého stresu, který na mě doléhal celkově. Doteď mám vážné žaludeční potíže, které se při stresu horší. Moje máma si se mnou chtěla popovídat o momentální situaci. Když přišla řeč na jejího nového přítele, odmítla jsem to komentovat a řekla jí, že to řešit nechci. Ten chlap měl ženu a ona měla manžela a stejně si něco začali a ona se ke svému muži pak chovala odporně. Ten chlap dokonce jednou uhodil svoji ženu, za jak dlouho tedy uhodí mámu? Ona má Aspergerův syndrom, a tedy je velmi tvrdohlavý člověk s nízkou mírou empatie. Napsala mi hnusný dopis, jak tu pro ni nejsem. Od té doby se nebavíme a vyhýbáme se sobě. Bohužel už všechen ten nátlak nezvládám. Celý rok jsem se nezastavila - pořád jsem dřela do školy, byla ve škole, měla praxe a do toho ještě práci. Chtěla jsem si odpočinout a ono se stalo tohle. Můj přítel měl ukázkové dětství a moji situaci moc nechápe. Není úplně největší podporou. Jsem na něj poslední dobou i dost hnusná, což mi vždycky dojde až zpětně. Jsem cholerik a dneska jsem už přesáhla hranice. Cítím se strašně moc sama. A uvědomuji si, že jsem sama vždy byla. Kamarádů moc nemám a když už tedy ano, bydlí hodně daleko. Nemůžu se jen tak sbalit a odjet třeba za tátou nebo někam jinam. Mám totiž kočku - jedinou bytost, která mě miluje a já si ho nehorázně moc vážím. Nevím co mám dělat. Jen celé dny brečím a cítím se neskutečně osaměle. |
Samota1 |
22 |
|
|