Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Hmm, nejspíš prostě jen nevíš co to je opravdu mít úzkost. Bojím se chodit ven, mluvit s někým...zvýšení testosteronu to odbourává.
Ono když se máš fajn a nevadí ti být venku mezi lidma, tak to asi nikdy nepochopíš.
|
|
|
|
Wtf? Přijde mi fakt úplně nejvíc random, jak začneš o tom, že seš extrémní introvert a máš pravděpodobně sociální fobii, a skončí to u masturbace a zelenejch koulí??? Jak to s tím jako souvisí.
Socializace je jedna věc a masturbace věc druhá. Souvislost mezi tím je minimální, ale mně se zdá, že ty tu souvislost přeceňuješ.
|
|
|
|
Ork: Já mám v sobě velkou bojovnost, nedám se, nikdy se nevzdám, překonám všechny překážky ať jsou sebevětší. Deprese mě částečně zničila a částečně zocelila, po těch útrapách, migrénách a bolestech kolem už teď zvládnu víc. Zdravotní problémy, no tak když máš tenisový loket, tak je to neskutečně omezující, ale pořád to není vyloženě stopka. Já udělám vše proto, abych svoje problémy vyřešil. S depresivní minulostí jsem se dokázal už celkem vyrovnat, naopak z toho chci udělat svoji výhodu a vážit si více života. Dříve jsem si ho vůbec nevážil. Těžký životní zkoušky dají člověku nejvíc. Nakonec nebude čeho litovat.
|
|
|
|
NC-NJ: Asi to bude i věkem, hodně si ztratil když si měl deprese a teď když je to lepší, si uvědomuješ, že je čas nezvratně pryč a teď se to snažíš dohnat, konečně začít žít. Je těžké slyšet, že tě tvé zdravotní problémy drží zpátky, to je vždycky nejhorší.
Mám to stejně, uvědomil jsem si, že sociální vazby jsou důležité. Jsou i dobrý lidi a ty špatný prostě neřešit. Nejdůležitější jsem já a moje štěstí.
|
|
|
|
A co myslíš, kdybych našel holku, šel bych do toho s plným nasazením a vášní. Jako poseroutka, která jsem vždy byl se nedá v životě nic moc dokázat. Musím se totálně předělat a ve všem zlepšit, abych mohl žít spokojeně a být šťastný, sebevědomý atd. Je to fakt boj, já byl vždy hrozný lenoch, tupoun, ve všem pozadu atd.
|
|
|
|
Ork: Tak to tě úplně chápu. Je fakt, že to má celé určitý vývoj a člověk se posouvá a časem to vidíš trochu líp. Já mám v sobě takovou silnou zarytost s kterou to mohu dotáhnout opravdu daleko. Pokud se začne víc dařit, tak rozjezdu obrovskou mašinérii úsilí a aktivity, která mě dovede nevím kam, ale po tý depresi se ve mě silně nakumulovala chuť žít. Přesahuje to všechny meze, je to silný a nepřekonatelný pocit. Jako kdybych chtěl teď hned udělat třeba 100 kliků, začít zvedat těžký klády, uběhnout maraton atd. Cítím opravdu silnou touhu žít naplno, ale pořád mi to blokují zdravotní problémy. Mám velkou naději.
Good luck.
|
|
|
|
Tak přeji hodně štěstí, u mě už záleží jenom na poměru jestli vyhraje vlastní touha a úsilí nebo nějaký věci kolem, které na mě působí špatně. Fakt bych si rád střihnul tak 2-3 povedený dny, kdy jsem udělal vše dobře a pak pokračovat dál. Potom se to musí projevit pozitivně. Mít lepší perspektivu, kterou si teď nedokážu představit, tak by bylo potom určitě všechno mnohem více nadějný a motivace by ještě dál rostla. U mě asi musí nastat nějaký zlom, jiné už to nebude. Několik dní se cítit líp a využít to, co víc si můžu přát.
|
|
|
|
Přesně jak píšeš, byl jsem dlouho v izolaci a už mě to přestává bavit. Chci si konečně začít užívat života.
Zdraví je velká část, zničené záda,oči,začaly úzkosti...třikrát kontrolování věcí,náhodné myšlenky, že na mě letí kus železa 600km/h a rozjebe mi to břicho,někdo mě sekne mačetou ze zadu,někdo na mě vší silou hodí kamen,napálí do mě auto,něco na mě letí,vždycky strašnou silou a destrukcí.
Už jsou lepší okolnosti a i vůle s tím něco dělat, ale je tam opravdu velká zeď co mě dělí od toho prvního kroku, protože jsem hrozně nezkušenej, takže všechno vypadá mnohem těžší, než to opravdu je.
|
|
|
|
Jestli máš touhu vyloženě se socializovat, tak tě chápu. Mám to přesně tak. Byl jsem v izolaci vlivem deprese a když to polevilo, postupem času přišly chutě se vrátit do života se vším všudy. Hodně štěstí. Jsem rád, že je tu konečně někdo, kdo má cca stejný vyhlídky a vidí to podobně. Jestli to jde, tak se vrátím do života s plnou parádou a co nejdřív. První na listě mám vyřešení zdravotních problémů, pak práce. Může to jít rychle a může to být zábava. Záleží na okolnostech. Věřím tomu, že mě život začne zase hodně bavit, jakmile se začne víc dařit a navazování vztahů a komunikace s lidmi bude alfa omega samozřejmě. Je mi jedno jaký jsem introvert, prostě to nějak půjde...
|
|
|
|
Ork: Podle toho co píšeš, tak mi přijde, že máš dobrý aktivní přístup, ale zároveň působíš nejistě a nezkušeně. Já tě chápu, třeba tři roky zpátky by že mě vypadla nějaká blbost a teď si asi už víc věřím, už jenom stačí na sobě zapracovat a někam to dál posunout. Ten strach a úzkost bude vždy, ale pokud se to dá nějak snést a můžu si zvýšit nějak sebevědomí, aby se to zlepšilo, tak jsou vyhlídky velmi nadějné.
|
|
|
|
Otázka je, jak dlouho to vydrží. Potřebuju překročit tu hranici, kdy se začnu bavit venku s nějakou osobou. Potřebuju tělu ukázat, že je to ok. Že se nemusím bát lidí a co si o mně myslí.
O to jsem se snažil roky, ale nakonec jsem vždy stejně ztratil zájem. Cítím ale se vším co se děje....dobrá práce,léto,bydlím sám,přestal jsem hrát hry......že je konečně správnej čas.
Úzkosti mě hrozně otravují, proto to dělám. Bojím se interakcí s lidma, strašně. Chci najít někoho, kdo mi dá sebevědomí. (zní to hodně egoisticky, ale asi každý v někom jiným hledá něco, co mu dává)
|
|
|
|
NC-NJ: Díky, přesně vím co myslíš. Dřív jsem psal jenom o tom, jak špatně se cítím a není žádné východisko. Úzkosti a upřímný nezájem o život je prostě konec.
Tak jsem svoje tělo donutil chtít jít ven a něco dělat. Začal jsem brát x vitamínů a přestal ejakulovat. Jo zní to komicky, ale funguje to trochu.
|
|
|
|
Masturbuj klidně i s výstřikem, nic špatného na tom není. A už vůbec to není důvod proč by ses neměl dívat holkám do očí. Mužské tělo od určitého věku pravidelný výstřik potřebuje. Navíc i z pohledu partnerského sexu je dobré vědět jak se tvé tělo chová. Co tě vzrušuje a kdy k výstřiku dochází. Vzájemná masturbace s parnterkou je taky velmi prrříjemná.
Masturbují i muži co mají partnerky. Když partnerka nechce nebo nemůže.
|
|
|
|
Ale podle toho co píšeš to vypadá velmi pozitivně. Máš snahu, to je základ.
|
|
|
|
Ork: Tak se omlouvám a fandím ti. Podobných lidí je víc a každý je v jiné situaci a řeší to jinak. Tady je těžké něco hodnotit, ale ta zpověď na mě udělala takový dojem.
|
|
|
|
Reformed: Yes, taky už jsem se s tím smířil a jsem s tím ok. Jen prostě už jsem se přestěhoval do
bytu, do města a chci mít občas nějakou srandu, něco co máš ty. Prostě 1-3 kamarády, se kterýma se budu cítit dobře a občas někam zajdeme.
Ovšem když jsem psal, že jsem byl sám, tak jsem byl fakt sám. Hrál jsem hry a koukal na anime,youtube,filmy. Nikdy jsem nemluvil s holkou a opravdu nemám žádné kamarády, takže je to opravdu trochu extrém a dostat se z toho je pro mě až nemožné...ale jak píšeš, budu v tom pokračovat...bude léto, takže venku budu často a jsem i na seznamce, tak třeba se něco stane.
NC-NJ: Víš proč máš takovej pocit? Protože už je mi 23 a naučil jsem se s tím žít. Když mi bylo 14-19, tak jsem měl hrozný stavy. Nechtěl jsem jít do hloubky, protože by to zabralo tak 6 hodin. Tak jsem začal psát a asi po minutě,dvou jsem to sem šoupl. Něco je opravdu špatně. Je mi 23, jsem panic, mám soc. fobii,úkosti a žádné kamarády. Konečně jsem se dostal od rodičů a začínám s tím něco dělat. Tohle bylo jediné, co mi zatím nějak pomohlo:)
|
|
|
|
takže tantra? už si jak konfucius. je to blbosť. semeno ti ide na modzeg.
|
|
|
|
Z tvé zpovědi není znát, že by tě to nějak štvalo, takže nevím v čem je problém. Je to takové - něco je špatně, snažím se, ale vlastně pohoda a když to proložíš řečmi o masturbaci, tak je to zajímavá zpověď. :D sorry ale působí to trochu komicky, rozhodně ne vážně.
|
|
|
|
Celkem ti rozumím, vlastně se s tvým popisem dost ztotožňuji. Ale naučil jsem se s tím žít, naopak na to být i hrdej na to jaký jsem. Pár kamarádů mám, jednu kamarádku taky a to mi stačí.
Být tebou pokračuju v tom co děláš a taky to všechno přijde jednou.
|
|
|
|
23 
26 
