Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
To je sice fajn, ze jsme se tu shodli na pricine, ze manzel moc nefunguje. Ale co ma pani jako delat? Predpokladam, ze v pripade reklamaci na oboustrane vyvazenou vychovu ditete, prijde hlaska: "ty jsi chtela dite, tak se starej". V pripade zvysujicich pozadavku, ze strany matky, hadky, vztah ve sra*kach, atd. To pan manzel poresi neverou, popripade rozchodem. Takze mili radcove... pani je v riti. Muzem ji tak maximalne doporucit dobryho psychologa, pevny nervy a zeleznou vuli. Jeste 15 maximalne 20 let a bude to zase vsechno cajk ;-).
|
|
Ahoj. Tohle je těžká situace, rada bych ti pomohla víc než slovy podpory. :-( Chápu, že jsi z toho na dně. Řekni mi, proč se o dítě nemůže postarat manžel? Je to snad dítě vás obou. Tohle mi od něj připadá hrozně sobecké a nezodpovědné. Copak nevidí, jak jsi zničená? Takhle to přece nejde. Dítě už tady je. Vzít zpátky to nejde. Teď je třeba hledat řešení, co dál. Nejsi jen matka. Je zcela pochopitelné, že chceš víc. Aspoň sakra to zvláštní, jako je odpočinek! Když se otec postarat nemůže, tak ať zaplatí hlídání. Najděte si chůvu. Buď nějakou starší paní, která si k důchodu hledá přivýdělek a bude ještě ráda, že není sama, nebo třeba studentku.
|
|
Prož manžel nemůže hlídat? Já jsem nafasoval týden po porodu malýho na celý pátek a sobotu, protože žena chodila do školy na kombinované. Žádný problém s tím nebyl.
|
|
Ano, jak už tu zaznělo - přestaň fňukat a bojuj. Stejně ti nic jiného nezbývá. A neboj - provních 20 let je nejhorších, pak už je to v poho...
|
|
90% budoucích matek má idealizované představy o mateřství. Proto se taky matky smějí těm bezdětním, když jim přijdou radit. Vyhoření je také běžné. Si říkám, že kdybych alespoň nehrála na mobilu hry, byla bych úplně v prdeli. Nacpat někomu dítě je skvělá ráda, ale ne vždy fungující. Btw. Jestli ti spí sedm hodin v kuse, tak to není nespavec. Dcera, dokud jsme ji nezačali dávat melatonin, klidně šla spát v osm a v deset byla vzhůru do jedné v noci či se jí vůbec nedařilo uspat před půlnocí. A hrát si s dítětem ve tři v noci taky bylo žuzo.
|
|
Tímto stylem vychováš leda tak rozmazleného fracka, co tě bude do smrti vysávat. Když už ne pro sebe, aspoň kvůli němu by ses měla vzchopit a dát mu výchovu, že všechno má být jak se patří. Výchova neznamená pořád jen ustupovat.
|
|
SAMA SI TO DĚLÁŠ SAMA SIS VYBRALA MANŽELA SAMA SI BYLA TĚHOTNÁ S DÍTĚTEM PŘESTAŇ FŇUKAT A VYUŽIJ VŠECH MOŽNOSTÍ KTERÝ MÁŠ JESTLI TI JEDNOU BUDE V 15 VYČÍTAT JAK MÁ STRAŠNÝ ŽIVOT OPROTI OSTATNÍM TAK ZA TO ZASE BUDEŠ MOCT TY! DĚLEJ JAK NEJLÍP UMÍŠ NIC JINÉHO TI NEZBÝVÁ PŘESTAŇ FŇUKAT A ZAŘIĎ SI TO! NĚKOMU HO NACPI A NEČEKEJ OD NICH TĚCH 100% CO DÍTĚTI DÁVÁŠ TY TO DÍTĚ TĚ JEDNOU OPUSTÍ, NEŽIJE PRO TEBE, JESTLI NEJSI SCHOPNÁ TO PŘIJMOUT, TAK NEMŮŽEŠ BÝT DOBRÁ MATKA, JE TO NEMOŽNÉ, BUDEŠ DĚLAT VÍC CHYB, UTNI TO A ZAČNI SE STARAT I O SEBE vždyť je na tobě jenom závislé, stejně jako ty na na něm/ní, to VÁŽNĚ nedokážeš vyřešit tento problém?????? tenhle problém má 100% rodičů, kdo říká že jej musíš násilně odtrhnout a ono bude brečet a bude z toho mít xmrti trauma? dělej to postupně ať si zvykne na tátu, na babičku apod. proboha ono bez tebe hned nechcípne!
|
|
Spatny rodic: Vidíš chybu mít dítě nebo ve volbě otce?
|
|
Naprosto chápu, to by mě taky zabilo. Neumím si něco takového představit. Musíš být hodně vyčerpaná. Jediné co mě napadá pro útěchu je, že dítě už je docela velké a bude to už jenom lepší jak bude samostatnější. Spát by ale v tomto věku už mohlo samo. Mysli prostě sobecky na sebe a dej ho spát jinam i za cenu, že bude zpočátku vyvádět. Taky nechápu toho manžela. Jak to, že ti nepomůže? Píšeš, že se máte rádi. To není zrovna láskyplné.
|
|
Já v tom textu vidím jediné: "Potřebuju se nutně vyspat a zrelaxovat" Jsem ve tvém věku, dítě ještě nemám. Vnitřně ho chci a zároveň mám strach. Že už se nikdy v životě nevyspím, že nebudu moct dělat to co chci, že skončím takhle. Nicméně u vás je základ to, že mimino je zdravé a postupně jak bude růst a bude soběstačnější, bude to lepší. U vás zmobilizuj manžela nebo babičky (žádné, že nemají zájem hlídat...potřebuješ pomoc, řekni si o ni, sakra) a koukej se vyspat nebo někam odjet třeba i na dva dny. Tvůj manžel Ti musí pomáhat, bez toho to nepůjde. S takovou skončíš na psychiatrii nebo hůř....
|
|
Pro každého rodičovství asi není no. Já osobně jsem si to v hlavě srovnal a děti nechci. Bohužel v tvém případě se s tím nedá nic dělat.. :-( Pusobis velmi unaveně, bez jiskry, bez motivace…
|
|
Syndrom vyhoření rodiče jako z učebnice. Tři roky nemít absolutně žádný čas pro sebe a na sebe, žádnou možnost odreagování a chvilkového úniku, pořádně se nevyspat, nulové sociální kontakty - to nemohlo skončit jinak. Poděkuj sobeckému panu manželovi, který si s tebou dítě udělal, ale raději tě nechá utopit v depresích, než aby, cituji, alespoň někdy ,,pečoval o dítě sám". Nejsi špatný rodič, jsi rodič, kterej je na dítě sám. U svobodných matek klasickej stav, u vdaný ženský dost na pováženou.
|
|
>>>I presto to vidim jako obrovskou chybu...<<< Za pár let se na to budeš dívat jinak. Chyba nebyla, že sis pořídila dítě, maximálně byla chyba to, že sis skutečný život příliš idealizovala. Prostě, předtím jsi byla sama tak trochu dítětem...teď už nejsi, takže vítej mezi námi, dospělými...
|
|
Znám několik žen, co litují, že si dítě pořídily. A stejně jako u nich mám i tady dojem, že by bylo na místě litovat spíš výběr otce. Chlapi z mý sociální bubliny úplně normálně chodí na rodičovskou 50/50 s manželkou a (nejen) díky tomu se i později o děti starají zcela sami, ať už protože si to situace žádá, nebo prostě z dobrýho úmyslu, aby si mamča mohla vyrazit do vinárny, na tenis, nebo prostě někam. Ale co už, situace je, jaká je. Když se máte rádi, nemá smysl dělat nějaký radikální řezy. Nejhorší máš za sebou. Teď už to bude jenom lepší. Potomek bude den ode dne samostatnější a ty budeš mít víc času na spánek i na sebe. Věřím, že tenhle příběh dopadne dobře.
|
|
Ja taky ne.
|
|
Pouze dobré matky o sobě pochybují. Pomalu se to bude lepšit, jednoho dne se otočíš a to obrovské a skvělé dílo za sebou uvidíš.
|
|
Pořád jsi v tom nejnáročnějším věku dítěte. Já jsem do určitého věku, cca 6 let taky měla tyhle krize, pochyby, sebeobviňování, blbý myšlenky. Teď si vyčítam, že jsem ji měla víc vnímat, i když ještě byla malá a mozek spoustu věcí nepobíral, ale srdce ano. Zkus vydržet, každá žena není na malý děti stavěná, já taky ne, u nás čím je starší, tím je to lepší. Jenže tohle období je fakt důležitý, já jsem fungovala dost roboticky a myslím, že se to na dceři trochu podepsalo, jenže to člověk zjistí až později, fakt zkus vydržet, nebude to tak pořád. Za pár let bude samoobslužný, obleče se, umyje se, lecos už zvládne líp a budeš mít víc času. Pokud si nepořídíš druhý :-).
|
|
A to si představ, že máš alespoň manžela. Ale já jsem na nemocné dítě zcela úplně sama. Co ti budu povídat. Upsala bych duši ďáblu za možnost jít třeba do kina. Tys měla docela štěstí v tom, že u tvého dítěte ten problém zjistili brzo. Takže sis to neužívala jako my ostatní roky. Kdybys viděla jaké kolikrát mám galeje se svou dcerou, která má několik diagnóz.
|
|
Řekla bych, že u vás nefunguje tatínek a ty jsi z toho vyčerpaná, frustrovaná. Požadovala bych na tvém místě nápravu. Pa <3
|
|
Tohle by si měli přečíst všichni ti, kteří nechápou pochyby stále většího množství lidí o své způsobilosti k rodičovství/obavy o osud jejich potomků a jejich důvody k dobrovolné bezdětnosti...
|
|
Proč by proboha manžel neměl uhlídat tříleté dítě sám ??? Ať si ho jednou nebo dvakrát týdně po práci vezme on a je to ne? Zvlášť když teď bude hezky, je tolik možností, kde si dát pivko a dohlížet jak si syn hraje na písku či dětskym hřišti...
|
|
|