Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Já nic. Vím, že přijde, jen bych ráda, aby to nebylo nějak moc brzo. Smrti blízkých se obávám víc. Vždycky si s vycitkama vzpomenu, že bych měla víc času trávit s babinou, protože ta tu už opravdu dlouho nebude.
Ale jinak lidé se rodí a umírají, ztráta bolí, ale preboli a země se točí dal.
Jak to bude vypadat v budoucnu mě trochu zajímá, ale kdybych měla možnost to zjistot/vidět, nejspíš bych nenašla odvahu.
|
|
|
|
Díky za reakce :)
|
|
|
|
Stoicizmus
|
|
|
|
Zamyšlení
O žádné meteorologii tu řeč nebyla.
|
|
|
|
Modrá Svině: K čemu mi to je, pokud si nepamatuju minulé životy? Potom nemá ani smysl být případně karmicky trestán za hříchy minulých životů.
Horrificus: A nebude to nuda žít věčně někde na obláčku?
|
|
|
|
Smrt beru jako realitu, setkal jsem se s ní mnohokrát, hlavně v době, když jsem čtvrt roku proležel na ARO.
V minulosti jsem neměl k životu nijak zvlášť pozitivní vztah, takže smrt mi byla spíš lhostejná, v určitých okamžicích jsem si ji dokonce přál.
To se postupem času změnilo, objevil jsem krásu života a odcházet bych z něj prozatím nechtěl. Nicméně smrti se nebojím.
Před několika týdny zemřela má mamka, která na jednu stranu milovala život, na druhou stranu vztah k její vlastní smrti byl tak věcný a střízlivý, že jsem se s něčím takovým u nikoho jiného nesetkal.
Co zemřela, objevil jsem v sobě úplně nové myšlenky, otazníky a pocity týkající se smrti. Je to zkrátka úplně jiná zkušenost, než když člověku zemře před očima cizí člověk.
|
|
|
|
strach až potom
|
|
|
|
Už se mi v životě stalo, že sem to měl skoro za sebou a psal sem si na papír poslední slova před tím, než sem se katapultoval do bezvědomí. Ne jednou. Vždycky si to pročtu, zasměju se, pak to mám v pitchy. To je jediná dobrá rada - mít to v pitchy.
|
|
|
|
S realitou smrti se začnu vyrovnávat až po smrti...
|
|
|
|
Jako katolík poměrně snadno. Smrt je pro mne vstup do věčného života.
|
|
|
|
Zatím žiju, takže nijak. Ralitu své smrti začnu řešit, až umřu.
Jinak jestli tě zajíma, jak bude vypadat život za 10 000let, tak existují instituce, kde se po smrti můžeš nechat zmrazit a oživí tě, až jestli k tomu bude existovat nějaká technologie.
|
 Nijak |
|
|
|
Jak kdy.
Ale vím že při přijmutí vlastní smrtelnosti se lépe prožívá samotný život.
Jediné co mi zbývá, je pokora a obdiv. Občas strach.
A můj pohled je, že smrt je zánikem utrpení, kterým je naopak život velmi protkán.
Nevěřím na nějaké stálé Já, tedy na duši, reinkarnaci apod. I samotné prožívání Já je iluze tvořená v mozku, neboť ve skutečnosti jsme všichni jedno a to samé. Tao, Bůh , univerzum, jsoucno chcete -li.
Ale třeba je vše úplně jinak.
|
 MusiciansFit |
|
|
|
Kvůli tomu přišel Boží Syn Ježíš Kristus, abychom mohli mít život věčný.
Uznáváš Jeho smírčí oběť s Bohem?
|
|
|
|
Duše je nesmrtelná, umře jenom tělo a ego, duše se převtělí a jede dál.
Co je mrtvé, nemůže zemřít.
|
|
|
|
Těším se.
|
 no comment |
|
|
|
"Problém pro budoucího Homera."
|
|
|
|
Doufám ve vzkriseni, myslím si že až do vzkříšení, pokud by to byla pravda, lidé prostě spi a nic nevnímají. Nevěřím v to, že po smrti člověk žije jako duch atd. Však ani v narkóze jsem absolutně nic nevnímala, prostě po smrti je hluboké bezvědomí.
|
|
|
|
Zcela jistě zdaleka ne všichni budu spát spánkem spravedlivých. A já jsem zvědav, jaké to je. Zemřu poprvé a všechna ta poprvé jsou vždy něco zvláštního.
|
|
|
|
S realitou své budoucí smrti se vyrovnávám "úplně normálně",protože je to přirozená součást a koloběh života. Jak bude vypadat další život na Zemi? No asi také "úplně normálně." Budou létající auta a roboti,ale lidé se budou stále milovat i nenávidět.
|
|
|
|
Stejnou otázku si lidé kladli vždy. A jen někteří, jako byl třeba Jules Verne, to uměli docela dobře odhadnout.
Já osobně bych za 10 tis. let asi žít nechtěl. Jsme sice ve všech směrech neustále technicky dokonalejší a za tisíce let to bude zase úplně jiná píseň než dnes, ale já bych se přesto vrátil spíš do minulosti, kdybych mohl. Ta doba byla sice ve všech ohledech těžší, ale měla svoje nezaměnitelné kouzlo. A lidi k sobě měli blíž. Nás teď všechny spojuje internet, ale blíž si rozhodně nejsme, jen si rychleji dokážeme doručit různé informace. Třeba, že se nenávidíme. To ale za žádné štěstí nepovažuju.
|
|
|
|
27 
66 
29