Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Není ostuda vrátit se domů. Co jiného by tě mělo podržet než rodina. Rodina je základ všeho. Krev není voda. Však se vracíš jen aby jsi si zkonsolidovala život a pak se zas odrzíš ode dna. Uěetříš za bydlení a časem se i nějaká ta práce nebo podnikání najde.
|
|
|
|
Event manager :D Zkus nějakou "normální" práci.
|
|
|
|
Záleží, co jsou tvé priority. Já jsem chtěl do jedné práce, tak jsem to zkoušel tak dlouho, dokud mě nevzali. To samé na VŠ.
Když chci něco jenom trochu, tak se k tomu nemůžu za boha dokopat.
|
|
|
|
Citát z klasika:
"Není radno výše pšoukat než kam může prdel koukat."
Podle toho co píšeš, nebývá ti než to příslovečné "odrazit se ode dna".
Máš možnost se vrátit k rodičům a nějakou dobu tak žít. A brát to jako základnu pro další život. Na "dobře placenou prací event managera" teď zapomeň a ber co se naskytne. A dál se uvidí.
|
 yarda1 |
|
|
|
Nevím jestli v dnešní době je nejlepší nápad otevírat si kavárnu v Praze.
Navíc tomu stejně nerozumím. Domů nechceš protože bys tu nesehnala práci ve svém oboru, ale otevírat kavárnu, která je mimo Tvůj obor a navíc je úplně nesmyslná, by se Ti chtělo. Takže žiješ v zahraničí, pracuješ stejně mimo svůj obor, ale tam Ti to, z nějakého důvodu, nevadí. Celé je to vlastně trochu nesmyslné.
Vrátit se k rodičům není žádné selhání. Rodiče jsou jediní lidé na světě, pro které i Tvá skutečná selhání nebudou znamenat, že Tě přestanou milovat. Navíc u nich nemusíš být až do smrti. Teď jsi s cizími lidmi v cizím bytě, bez pořádné práce a na hraně existenčních možností. I to se dá přežít. Zvlášť když máš záchranný kruh a možnost někam se vrátit. Miliony lidí toto nemají.
|
|
|
|
"Mistr má za sebou víc přehmatů, než jeho žáci pokusů."
Vrátit se zpátky na nějakou křižovatku a dát se jinudy není vůbec žádné selhání. Podstatné je pouze zvládnout to udělat včas, abys tam došla a držela pohromadě. Na snění o kavárně na kterou nemáš se vykašli (a v této době otevírat kavárnu je blbost, i kdybys ty peníze nepotřebovala), teď musíš zůstat nohama na zemi. Pokud je návrat technicky možný, tam kde jsi to na zlepšení nevypadá a přesun někam jen za roh nepřipadá třeba kvůli financím v úvahu, řekni si "covid zasraný", zamiř domů a buď ráda, že máš ještě kam. Tam si odpočiň, a co dál začni vymýšlet až s jarní čerstvou energií.
Vím jaké to je, jsem taky sám na konci světa a v kase neveselo, jen jsem m.j. mistr na opravování rozbitých věcí a boj vzdávám až s hlavou na špalku. Ani v práci, ani ve vztahu s lidmi, nikdy nepoznám kdy už to přestává dávat smysl, táhnu až do konce - a pak už mi nic jiného než skočit po hlavě (bez rozhodování) nezbývá, ani těch možností na výběr už pak moc není, nedoporučuji.
|
|
|
|
Jestli seš aspoň trochu hezká, nevadí ti kocovnej život a seš zvyklá na společenskou izolaci, tak bych věděl, jak bys mohla vydělat hezký peníze i u nás. :D
|
|
|
|
>>>Nebo jit k rodicum zpatky na par mesicu? To beru jako selhani nebo ne ?<<<
To není žádné selhání, prostě se jen nezadařilo, to se může stát komukoliv. Pokud jsi za sebou nespálila mosty, není důvod u nich pár měsíců nepobýt...
|
|
|
|
Shnilej šroubovák: dekuju za podporu Musim poopravit ze je mi 32, FYZICKY se citim na 42 ale mentalne na 22 :D mimochodem na hodne tech pozic je bezne 600-1000 zadosti (chodi mi mail tydenne) a na pozice lepsi kde treba prax je min asi ''jen'' 180-300 lidi..no jo Londyn..
|
|
|
|
To je těžký no, zvlášť v týhle době. Podle toho, co píšeš, jsi nejspíš dost podnikavá a pracovitá, což je fajn.
Myslím, že by bylo dobrý zkusit si najít práci v nějakém oboru, který na koronaviru profituje, tzn. farmaceutika, logistika, informační analýza apod. Vím, že s ničím takovým asi nemáš zkušenosti, ale pokud pracuješ v zahraničí, jsi určitě hodně přizpůsobivá. Je to jen takový nápad...
Hlavně to nevzdávej a drž se!
(a je úžasný, že se ve 32 cítíš na 22, já to mám naopak)
|
|
|
|
32 
41 
