Je to hovadina, ale jsem nasraná a pořád mi rozmrzávají prsty. Často přemýšlím nad tím, že mě přítel nebere jako prioritu jak dřív. Ale zrovna nedavno už jsme nabývala pocitu, že se mi to tedy jen zdá. Každopádně píšu důležitou část do školy, ale on mě přemlouval že mě chce vidět. Ani nemusel dlouho, já jeho taky. Šli jsme cestou přez kopce bruslit na náš velký rybník. Bylo to fain...já mám z brudslí trauma od svých 10, stojím na nich podruhé, on mi pomáhal, učil mě, zároveň sám machroval, pus mi dal jen pár, jak byl soustředěný na svoje cviky, pohoda ale po hodině-musela jsem domů, abych dělala tu práci, s radostí, že jsem si tedy udělala čas na to, být s ním.
A on stále upínal zrak na místo, kde si hrají, mě se zdálo že děti, zkrátka místní kluci hokej a chtěl se jich zeptat jestli nemají taky hokejku, kdyžtak si dojde domů...snad mi nevadí, že půjdu sama domů...? Omluvil se, že je to vyjmečně, e sad nejsem naštvaná, měla jsem na výběr? Když jsem odcházela, ani se neotočil. Ty 2 km s brašnou se sněhu, kdy jsem mohla psát práci nebo s ním kecat, místo toho jsem nebyla ani schopná odemknout zámek, nebo si rozvázat tkaničky, jsem se asi urazila.
Mě na něm záleží. Taky si uvědomuju, že mám období, kdy má o mě zájem i víc kluků. Kvůli němu to ignoruju, ale tď mám chuť se nejradši sejít s něakým jiným borcem, kterej odrostl chlapeckým střevícům. (Samozdřejmě pouze v důsledku mojí uražený nálady :D) |
| okitana44 |
 18 |
|
|
99 
20