Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Mimotentosvět:
Buď tedy trpělivá, hodná a milá, nevyčítej mu nic a počkej, co čas přinese. Myslím, že nic jiného dělat nemůžeš. Popřemýšlej o tom, jestli je dobré přespávat u kamaráda, když máš přítele - partnera.
Drž se a věř tomu, že bude líp, že se to nakonec vysvětlí.
|
|
|
|
Mimotentosvět: A jak dlouho jste spolu? To bude docela zásadní informace...
Jinak - má vlastní zkušenost - taky mám určité dlouhodobější psych. obtíže, partner mě v 70% případů podpoří, ale samozřejmě ani on není stroj, má svoje dny, svoje propady, svoje starosti...a během těchto dní se taky dočkám spíš nepříjemné reakce než opory. Konkrétně třeba na panické ataky reaguje spíš podrážděně, jelikož má pocit, že ať udělá co udělá, nemůže mi pomoct.
Pokud je jeden z páru psych. nemocný, může mít ten druhý pocit, že do toho lije strašně moc energie s nulovou návratností a ano, pokud o sebe cíleně nepečuje, může ho to i dost vysávat.
U nás to dost zachraňuje komunikace, tzn, že povětšinou si to vždy nejpozději do večera vyříkáme a udobříme se - proč kdo co řekl...co by bylo dobré udělat příště. Ale je to něco, co jsme se začali učit až za pochodu - cca ve třetím roce našeho vztahu a musí tam být vůle z obou stran. Týden takovéto ignorace a pasivně agresivního jednání ze strany partnera by pro mě byl taky hodně zničující. Ta jeho reakce byla rozhodně divná to není žádná Tvoje paranoia.
|
|
|
|
Dalia: Jak se cítí on? Tvrdí že je šťastný, že mu vše začalo dávat smysl, nepříjde mi tak.
Neházim na něj vše, mám velkou sebereflexi a fakt se snažim.
Samozřejmě se na psychiatrii léčím, jak jinak bych mohla říct, že mám psychickou poruchu? Avšak se ptám normálních lidí na názor, určitě se kde kdo setkal s něčím podobným. Jde mi spíš o to, jak se mu přiblížit zase jako dřív, než o mojí psychiku.
Jinak mohu být u svého dobrého kamaráda nebo par dnu v týdnu u rodičů.
|
|
|
|
Co o něm víš ty? Má hodně práce, je moc vytížený a možná by taky potřeboval hodně pochopení a trpělivost s tím, jak se teď týden chová. Jen mě to tak napadlo, protože nepíšeš, jak se psychicky cítí tvůj přítel.
Dále, přišla jsi o práci a bydlení. Kde bydlíš a z čeho žiješ? Jak dlouho trvá váš vztah?
Jako první věc bych ti poradila psychologa, případně přímo psychiatra. Dát se trochu do pořádku a neházet vinu na člověka, který má možná problémů taky nad hlavu a nedokáže momentálně ze sebe dostat víc.
|
|
|
|
Franta2: no ono, to bylo fakt všechno super, zná mě dost dlouho (známe se už dost dlouho před vztahem) ví všechno.
Až prostě teď se nějak zasekl, a já nevím co s nim je. On je právě ten pozitivní, a má dost velký pochopení obvykle.
Ale teď jak kdyby byl někdo jinej..
Děkuju moc
|
|
|
|
Mám to z přítelkyní podobný, a snažím se ze všech sil jí pomoci. Ze začátku to bylo drsný, ale že jsem vydržel tak už se zlepšuje.
Bohužel každý chlap tyto situace nezvládá, a nevidí to světlo na konci tunelu...
Tak snad se to u vás vyřeší, a bude ti oporou.
|
 Franta2 |
|
|
|
Heyy Richie22: děkuju
Snad to dobře dopadne, opustit ho, je ta poslední věc co bych chtěla..
|
|
|
|
Mimotentosvět: Aha, tak ďakujem za lepšie objasnenie situácie. Uznávam, že toto od neho rozhodne pekné nebolo a je to dosť na zamyslenie. Avšak, aby som bol trochu nestranný, možno má fakt veľa práce a nevie sa vcítiť do tvojej situácie. Každopádne takto chladno odpovedať je trochu mimo.
Ja by som naozaj v tvojej momentálnej situácii zašiel za tým psychológom. On už ťa určite vypočuje a verím, že aj dobre poradí. Hlavne určite nemysli na samovraždu. Určite máš prečo ešte žiť.
A ohľadom rozchodu by som to riešil, keď bude po všetkom a ty budeš mať čistú hlavu. Následne vtedy budeš vedieť, ako na tom váš vzťah je. Tak veľa dobrého želám.
|
|
|
|
HeyyRichie22: o mojí psychické poruše ví.. Snažila jsem se mu to říct, stejně tak jako tady, ale přijde mi, že mu to je uplně jedno..
Před týdnem, to bylo ještě všechno jinak, jeho objetí mi dávalo pocit domova. Teď nemám ani jeho objetí, ani jeho pochopení.
Bohužel mi není schopen říct, co po mě chce, buď nechce, nebo není.
Momentálně je v práci, já sedím doma a brečím, nic se mi nechce, napsala jsem mu dopis.
Nevím jestli jet za ním, předat mu ho, nevím, jestli ho nenechat jít. Nevím.
Bolí mě už jen to, že nemá ani snahu..
Je jak kus ledu.. Z ničeho nic..
Napsat mu prostou zprávu: Nechci žít, pomoz mi
Nedělat nic, dát mu prostor. Dnešní poslední zprávy před tím, než jel pryč byly: Snažila jsem si vyčistit hlavu až přijedeš z práce tak ti třeba řeknu něco víc, když budeš chtít. (byla jsem s kamarádkama s dětma venku, bavili jsme se o tom nevím jestli to nepochopil tak jako, že mám chuť mu vyprávět o dětech atd..) napsal: ne nechci
moje odpověď: ty nechceš vědět jak se cítím?
jeho odpověď: naco?
moje odpověď: ok.
Po tom co napsal na co?! vážně?! tak snad by měl chtít vědět jak se cítí jeho přítelkyně ne?..
Ničí mě to.. Kde je ten člověk, který mi ještě v sobotu psal jakou o mě má starost kde jsem a co dělám, že je celý den na trní a v pátek mě celý den držel u sebe a snažil se mě rozptýlit při mém breku ''želvy''...
nevím co teď prostě..
|
|
|
|
Ako mu to vysvetliť? Úplne normálne, tak ako si to vysvetlila aj tu. Pokiaľ trpíš určitou psychickou poruchou myslím si, že by o tom mal vedieť. Pokiaľ je to tvoj partner, tak si to zaslúži predsa vedieť.
A pokiaľ má fakt veľa práce a nestíha, aj keby chcel, tak môžeš ísť za psychológom predsa.
|
|
|
|
23 
73 
20