Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Fajnšmeker1989
Tebe tady vídám a jsi mi sympatický. Máme asi hodně společného, no
|
 Leomil |
|
|
|
Podobne, ako u teba, a ešte stále to trvá. Je to na nervy....
|
|
|
|
Hodislava
Tak to je opravdu dost složité. Není jednoduché se v tom vyznat. Já se v tom vlastně vyznám docela dobře, tedy v té své situaci.
U tebe si nejsem jistý, co je pro tebe (nebo byla) priorita krom současného přerušení styku s matkou
|
|
|
|
Leomil
To netvrdím. Že jsem měla špatné dětství. Jen považuji to, že jsem v 19 vypadla z baráku, za jedno z nejlepších životních rozhodnutí. Nesdílet nadále zbytečně střechu společně se svou matkou. A dosud prostě návštěvy a obecně rozhovory s ní nevyhledávám, neboť mám co dělat, abych ... no, prostě je to složité, pobývat její přítomnosti dodnes. Pro mne teda. Nemá to co dělat s dětstvím spíš jako s vlastní těžkou pubertou. A to zrovna se musím matky zastat, protože se mne často vůči otci zastávala a když už, kdybych měla mít něco proti, tak že spíš se chvílema tvářila jako kamarádka žárlící na moje roky než jako matka. Nevím. Asi jí podvědomě vyčítám, že právě v této době se měla jako důrazná matka chovat. Měli být s otcem zajedno.
|
|
|
|
Hodislava
Mela jsi spatne detstvi? To hodne lidi. Zajima me tvuj pribeh
|
|
|
|
dejme tomu, že mi kamarádka zapůjčila knihu , kterou označila jako oddechovou komedii. Kniha se jmenuje Jak nezabít vlastní matku, a vůbec oddechové a komediální mi to nepřijde. Nějak se v tom totiž nacházím.
|
|
|
|
Hodislava
Povidej... Zajima me to
|
|
|
|
těžké téma
|
|
|
|
Už jsem tu už párkrát psal, že moje maminka byla přímo ideální, jakých moc není. A nebudu to už více rozenírat. Otec zdaleka takový nebyl a nejvíc podle mne ubližoval právě naší mamince. Nechal ji dřít na polích i doma. Třebas když bylo potřeba vymalovat náš byt, tak to musela udělat ona.
|
|
|
|
Frank Drebin
Mám to složitější, musím s nimi být v kontaktu, ale vysvětlovat to moc nechci, promiň
Sorayaaa
V jakém směru to ovlivnilo tvůj vztahový život? Můžeš dát příklad? Sám jsem právě skoro žádné vztahy neměl...
|
|
|
|
Vychovala mě silně dominantní matka, včetně fyzických trestů. Ovlivnilo to můj vztahový život. Svůj stín člověk špatně překračuje.
|
|
|
|
Leomil: Tak není to smutné, je dobře, že dokážeš rychle odpouštět, na druhou stranu je lepší nebýt s lidmi, kteří tě nemají rádi a kteří ti ubližují. Jsi dospělý, máš možnost volby, takže je to jen a jen na tobě, jestli s nimi budeš v kontaktu nebo nebudeš. Nikdo tě nutit nemůže.
|
|
|
|
ehm.
Asi to tim bude, rekl mi to i jeden psycholog.
Ja mam rodinu taky rad, i kdyz mi moc ublizovali a porad ublizuji, protoze maji tu moznost. Ale rad je mam. Smutne, ze?
|
 Leomil |
|
|
|
Leo: To je krutý. Hele, a cítíš to tak, že ti to způsobili oni?
Můj fotr byl při výchově taky dost autoritářskej (nebudu rozebírat) a hodně dlouho mi trvalo se z toho dostat. Bude mi ke 40 a doufám, že sem z toho venku. Hodně jsem přemýšlel, čím to je, a bojím se, že je to právě tím otcem. Nechci mít pocit, že mu křivdím, ale bohužel. Jinak ho mám jakože rád... tak nějak.
|
|
ehm. |
|
|
|
Takové protipólné. Táta je flegmatický pohodář a máma zase řeší každou kravinu. A naprostá absence citové vazby.
|
|
|
|
Leomil: Tak oni ani ti profesionálové se nemůžou shodnout, co člověka víc formuje, jestli genetika nebo ta výchova. Takže se říká, že je to tak 50 na 50 a já tomu z vlastní zkušenosti musím dát za pravdu.
|
|
|
|
Tak rozhodně nejsem nic z toho, co píšeš ty.. ale že by na to měla zas tak valnej vliv zrovna tahle výchova si teda nejsem jistá. Nějak nepociťuju, že by mě moc výrazně ovlivnilo, možná tak v tom, že sem se dost brzo naučila nějaký zodpovědnosti za svoje rozhodnutí co budu nebo nebudu dělat.
A mám 3 mladší bratry, který maji naprosto jinou výchovu než jsem měla já protože jsou taky naprosto jiný děti než sem byla já jako tehdy jedináček.
|
|
|
|
A co si myslite o mne a me vychove?
|
|
Leomil |
|
|
|
Povětšinou hodně otravné.
|
|
|
|
No to je pomerne zaujímavé u mňa.
Zo začiatku keď som bol malí tak boli dosť v pohode. Mali sa radi a mňa tiež. Výchova ich celkovo bavila.
Problém nastal pri narodení sestry. Vtedy začali hádky, ale stále to ešte bolo v pohode. Trochu neskôr si otec otvoril firmu a mama čakala ešte brata. Vtedy viem, že si dali taký nový začiatok. Všetko sa to posralo na nejakej oslave u babky qle. Hádky začali znova a po narodení brata sa mali dokonca rozvádzať.
Odvtedy si každý z nich išiel svoje. Nič neriešili iba sa hádali. Takže to bolo celé absolútne benevolentné a bolo im všetko jedno. Neskôr to vyriešili tak, že sa nerozviedli, ale nejak sa začali trpeť v domácnosti.
No a odtiaľ mám asi moju flegnatickú povahu.
Naučilo ma to však samostatnosti a postarať sa sám o seba.
Takže zhruba od 6 rokov nemám v podstate žiadnu výchovu. Iba som vždy dostal, čo som potreboval a nakoniec som ich hádky vedel využiť vo svoj prospech. Takže také edukatívne detstvo.
|
|
|
|
Moji rodiče byli úžasní. Měl jsem krásné dětství a myslím na ně každý den.
Táta zemřel tragicky, maminka podlehla rakovině. Nyní mě připadá, že po založení vlastní rodiny jsme je mohli navštěvovat častěji.
|
|
|
|
Matka: Dala mi život , pomohla mi vyrůstat , kupuje mi věci , vše vždy zajistila . To je vše co je na ní kladné .
Když jsem byla malá , byla mi nulovou podporou , chovala se ke mně špatně , nadávala mi ( nadává dodnes) , mlátila mě , házela po mě věci . Do teď v ní nemám žádnou podporu . Jako rodič stojí absolutně za nic . Nemám k ní žádný citový vztah . Vlastně ji nenávidím . Tolerují ji jen proto , že mi dala život .
Táta: Vždy stál na mé straně , vyslechl mě , postaral se , ale jen když mu člověk řekl , to platí dodnes. Podpora ve snech taky celkem nulová . Je to flegmatik . Má svůj svět , ostatní skoro nevnímá . Matku nesnáší stejně jako já , furt se hádají .
Podporu nemám ani v jednom z rodičů. Prostě je beru jako součást života , ale to je tak všechno . Postarám se o oba až budou staří . To je tak nějak samozřejmost , ale určitě jejich návštěva nebude na hlavním listě v mém diáři. Hrdá na ně ani moc nejsem , možná spis jen na tátu , že je tak pracovitý a šikovný , ale nic velkého v životě nedokázali , to samé zbytek rodiny . Neříkám že na tom nebudu podobně ( což nechci ) , ale moje rodina pro mě více méně skoro nic neznamená . Hraju sama na sebe , kdybych měla pravidelný příjem a bydlení a řidičák , nikdo ani nebude vědět , že jsem . Jelikož jsem od mala dost samostatná .
|
|
|
|
Fapfap
Tak to je hezké. A jak tě to osobnostně zformovalo? Jak bys zhodnotila, co ti co do osobnostních rysů a spokojenosti přinesla zmíněná výchova?
Já jsem třeba ustrašený, koukám do země, čekám, že za mě bude někdo rozhodovat, že za mě ponese odpovědnost, jsem "mouchy snězte si mě", nevím, co s životem, nemám svůj cíl a mám deprese
|
|
|
|
Asi dost benevolentní, táta je takovej, že se moc nezapojuje a je mu to spíš jedno a mamka vždycky razila heslo "je to tvuj život tak si dělej co uznáš za vhodný". Takže mi nikdy nic extra nezakazovali, žádný tresty jsem nedostávala apod.. na druhou stranu jsem ani nikdy nedělala žádný velký problémy a průsery. Navíc mám dost mladý rodiče oproti většině mých vrstevníků takže s mámou sme vždycky byly víc kámošky než v pozici rodič - dítě
|
|
|
|
45 
35 
50 
