Navigační lišta REGISTRACENavigační lišta TABLONavigační lišta STATISTIKANavigační lišta SOUTĚŽENavigační lišta POMOZTENavigační lišta REKLAMANavigační lišta KONTAKTNavigační lišta
Navigační lišta
Horní lišta bez menu
Logo Zpovědnice
Online zpověď Návštěvní kniha Nová zpověď Časté dotazy
Dolní lišta Dolní lišta Dolní lišta
Nabídka voleb Dolní lišta voleb
Neprofesionální umělecká Tvorba č.1142301, vloženo 20.09.2020 01:59:07 Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
random
Zpovědnice je můj deník. Vracím se zpátky k věcem, které sem psal a hledám paralely se svým současným životem.

Takže i tohle vlastně píšu spíš pro sebe.

Celkem si vážím, když se lidé kolem mě posouvají dál. Vždycky mě nadchne, když si někdo svou pravdu dostatečně zrelativizuje a začne diskutovat se sebou samým o tom, jestli je jeho postoj relevantní.


Hrozně se mi stýská a zase za mnou přišla nějaká epizoda nespaní. Dost mě mrzí, že sem taková sračka. Možná to kdysi bylo lepší a víc sem se staral o druhé, jenom když už sem v životě pořád narážel na aroganci druhých, ztupilo to takovou tu dětskou naivitu - asi sem stejně ještě nedospěl; pohybuju se v emočním vzduchoprázdnu jako stařec nad hrobem a stejně ve mě žije nějaká forma malého zmetka. Uvažoval sem, co si sem napíšu, první nápad byl popis nějaké brutální vraždy. Přešlo mě to... Uvědomil sem si, že je mi vážně jenom hrozně smutno. Moc to nemám jak vybít. Je to hrozně relativní...
Dobře. Tak to sem nenapsal, ale stejně sem si neodpustil si na profil dát hlášku z písničky, kterou ani pořádně neposlouchám. Tohle je motivační píseň, přefetuj se, vem gun a zabij se.


Jednou sem viděl reportáž o nějaké holčičce, která si psala vzkaz do budoucnosti, jenže potom umřela. Její rodiče ho v den který určila otevřeli a byl hrozně krásně napsaný, slíbil sem si, že si takový napíšu taky. Je to hrozně jednoduchý, ale nikdy sem to neudělal. Hrozně věcí v životě mám jednoduchých jako facka, ale utluče je moje prokrastinace. Naštěstí mám místo vzkazů do budoucnosti svou všední minulost.

Příští týden už budu vyučený, pak ještě rok a pak vysoká. Naštěstí mě nikdo z domu nakonec nevyhodil, ale pauza od nevlastního otce u příbuzných mi pomohla líp si uspořádat priority. Mrzí mě, že nemám vztah s rodiči a ani pořádně nevím, kdo jsou - i když můžu zítra ráno přijít za mamkou a zeptat se jí na co jen chci, tak to nikdy neudělám. Jestli máte dobrý vztah s rodiči tak o něj pečujte, myslím si, že to do života vnese víc jistoty.

Zase melu svoje hovna. Jdem se přefetovat a zabít se.
 MožnáNesmrtelný E-MAIL:   Muž19 Kategorie  VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !
 
25.09.2020 23:09:39
Tvuj text mi trochu připomněl texty, které jsem kdysi také psal. Snažil jsem se vypsat ze svých smutků a dát tomu alespoň nějakou formu. Svým způsobem jsem si užíval své bolesti a neuvědomoval si, že tím způsobuji bolest ostatním lidem. V té době jsem ani netušil, že existují lidé, kterým na mně záleží. Možná jsem tuto skutečnost v podvědomí věděl, ale opomíjel ji, abych se mohl utápět ve své beznaději. Jenže, to je sice pohodlný přístup, ale zároveň nikam nevede.

Dostal jsem se z tohoto nihilismu tak, že jsem přestal být uplakaným klukem a stal se chlapem. Přestal jsem se litovat a začal se k problémům stavět čelem. Je lepší nasrat se, než se utopit v beznaději. Je lepší něco dělat (optimálně s rozmyslem), než si lehnout do postele s tím, že život nemá cenu. A to úplně nejlepší je, vysrat se na lidi, kteří Tě nemají rádi, i když Ty je rád máš. Na světě je lidí jako sraček a jistě se v takovém množství dají nalézt lidé, kteří Tě rádi mít budou.

Je dlouhá cesta k tomu, aby se kluk stal chlapem. Ale věřím, že pokud se budeš snažit, tak touto cestou projdeš úspěšně.
Smajlík  Opcom Muž38 Kategorie
20.09.2020 22:39:47
co se týče toho smutku a tak, tak já ti to napíšu, jak to mám já, já to vnímám duchovně, když například člověk nežije správně, dělá ne moc dobré věci, tak potom je přirozené, že může být i smutný, je to přirozený následek toho zlého činu a tak, jako kdyby plod toho zlého skutku. Ozývá se svědomí, to nás má varovat před tím zlým.

Mně se tak zdá, že jsou dvě takové protichůdné cesty. Jako kdyby dvě takové radosti, ale jen jedna je ta skutečná a pravá.

První cesta je, že člověk touží strašně po něčem příjemném a hned po tom skočí, po všem, co je příjemné, je to takové až nezřízené, všechno hned zhltne, všechny potěšení. Nenamáhá se jen jde po všem, co mu přináší nějaké potěšení a pořád jako kdyby neměl dost. Je to sladké pro tělo, ale člověk není skutečně uvnitř šťastný, není to pravé štěstí.

A pak druhá cesta je taková protichůdná. Tahle cesta má řád, není nezřízená. Tady člověk nejde v prvé řadě po něčem slastném, tady jde po tom a dělá vše, co je v prvé řadě správné a dobré. A to člověka kolikrát stojí i nějaké zapření, které není příjemné, ale on to podstoupí, protože jde za tím, co je správné a dobré, i když ho to něco stojí. Plodem takové námahy je pak radost, ale jiná než ta první, tahle je skutečná. Je to vnitřní radost. Tady je potřeba ale vůle, vůle dělat správné věci z lásky, protože máme někoho rádi. Nejlepším příkladem Lásky je Bůh. Můžeme přemýšlet o Ježíši a o Jeho životě.. Hlavním smyslem této cesty je právě Bůh, Láska, žít podle Lásky, to dělá člověka opravdu šťastným. Má cenu přemýšlet o Bohu, o Ježíši, On to vše odhalí, tomu, kdo o to stojí.

Pro člověka je to možná obtížné překonávat některé věci, ale je to třeba i jak s jinými věcmi, např. když jedeš na kole a nejsi moc vyježděný, pak to hodně i bolí když jedeš do kopce. Zlomí se to jen tak, když vytrváš a nevzdáš to, když nesesedneš z kola, potom když takhle projedeš několik kopců, tak najednou to už bude pro tebe lehčí, už to nebudeš pociťovat jako takovou námahu, a pak už to půjde za nějaký čas snadno. Tak je to i s tou druhou cestou, tu druhou cestu musí taky člověk trénovat a možná nejde vždy tak snadno. Ale jejím plodem je opravdová radost, protože myslíš tam na druhé, a na to, co je opravdu správné a z toho je ta radost, radost je přirozeným následkem, není to jen sobecké uspokojování sebe sama - z toho právě není opravdová radost.
 37895431



Přidání rozhřešení Starší zpověďNovější zpověďHlavní stránka
TVÁ PŘEZDÍVKA:

OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:
Captcha

Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč.
Přidej inzerát on-line od 100 Kč
TEXT ROZHŘEŠENÍ:

PŘILOŽ SMAILÍKA:
Smail Palec nahoru Smail Hrozící Smail Drží palec Smail Není to důležité Smail Dostaneš do huby Smail Smutný Smail Cože?? Smail Safra Smail Pusinka
jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc
(žádný )


Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

REKLAMA
Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk