Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Zažili jste?
Je to už nějakej ten pátek, co mi osud přichystal velmi znamenité překvapení. Naše cesty se zkřížily, byla plachá, já též, introvertní, já jakbysmet, moc jsme toho nenamluvili, ale neskutečně mě to k ní přitahovalo, jako magnet. Nemám na mysli chemii a fyzickou přitažlivost, i když hezká byla a měla uhrančivý oči, ale to, co mě k ní přitahovalo, se nedá slovy popsat, snad přiblížit "kdysi roztříštěná duše konečně nalezla svou ztracenou polovici a čekala na splynutí v jeden celek". Snad i čas se v tu chvíli zastavil nebo odměřoval jinak, pomaleji, hvězdy pohasly ( možná, nesledoval jsem je, nebyl čas ) ... zůstaly jenom vzpomínky ... ale krásné vzpomínky, které nezestárnou, nezešednou, na které ani zub času nemá nárok ... jsou chvíle, na které se nezapomíná <3
|
 jdu kolem |
|
|
|
popcorn: Kdepak, mezi náma dvěma se nic nemění. :))
Dík všem za příspěvky. :)
|
|
|
|
Takže ty a já....všechno je jinak?
|
 popcorn |
|
|
|
Myslím že ne, pokud ano tak jsem byla hodně mladá a hloupá. Každopádně se na takové věci ptám, takže sebevědomě můžu prohlásit, že se mi to nemůže vědomě stát, pokud by nelhal, taky možnost.
|
|
|
|
Fyzická spolupráce, to myslíš jako dělat někomu matraci ? Jen sex bez lásky? Proč to nenazýváš pravým jménem?
|
|
|
|
Balím krabice. Občas. Někdy taky vyžadují dlouhodobější fyzickou spolupráci. Třeba když se osoba které patří nedokáže rozhodnout v kterém že patře oné věci v krabici chce. No a pak ty pohledy. Někdy se na mě dívá stylem: "che, che, víš jak sem těžká a musíš mě odnést až támhle" nebo "jenom mě blbě chytni a rupne mi dno a ty budeš někdě" nebo "tys to tam fakt dal a zalepil? A myslíš se že to dokážeš neotevřít a nevyndat? Che, che che". Jo balení je sranda.
|
|
|
|
Mně tedy nejvíc ztrpčuje život, když si s někým v dětství začnu tykat. Pak se dlouho nevidíme a teď se potkáme v dospělosti a teď nevím, jestli mám tykat nebo vykat. Měla jsem chlápka v ulici, se kterým jsem si jako malá tykala, blbli jsem a tak. A pak mě po letech potkal a koukal na mě strašně přísně a mě to vykolejilo a tak jsem mu řekla "dobrý den". Tak na mě koukal furt přísně. A od té doby se mu radši vyhýbám, protože mi přijde divný mu vykat i tykat. :-D :-D A bojím se toho jeho přísnýho pohledu.
|
|
|
|
Slecna ze zahrobi: No ja nevim, mne neprijde o nic min trapny si to vyrikat na rovinu v otukavaci fazi nez pri seznameni.. navic obcas se bavit to mi prijde jako dostatecny seznameni.. nevim mozna se ptam hloupe, ale ja nikdy nerikala kamaradum ze budeme jen kamaradi a nikdy jsme si nerekli a pritelem, ze spolu budem, proste se tak stalo, proto si neumim predstavit, kdy a jak to vyjasneni probiha a jaktoze jeste neprobehlo, kdyz uz to prece vis..
A nemyslim, ze by tohle byl problem jen kluku, jak se tu pise, ze holky jsou zdvorily, ale stava se to i holkam.
|
|
|
|
Proto raději házím prapodivné pohledy po všech hned od začátku. Prevence.
|
 dohloubky1 |
|
|
|
amoniak: Pochopila jsi zadání, to jen já tady melu pátý přes devátý. :))
Tak to je dobrý. Úplně jsem si tu scénku představila... chudák. :))
Ale je fakt, že já se usmívám hodně příjemně (ne křečovitě) a jsem dost komunikativní nebo si aspoň myslím. Takže ono je těžký poznat, o co jde, to jako zas jo. :)
|
|
|
|
Aha, teď jak tu čtu ty odpovědi, tak jsem úplně nepochopila zadání. To nevadí :-D
Ale to s tím úsměvem mi připomnělo, když jsem byla na přednášce o řeči těla. Tak jsme tam řešili právě úsměv. Že holka se usmívá na kluka, i když jí je nepříjemný a chce se ho zbavit, jenže je zdvořilá a nechce ho odpálkovat. Je to prostě takový falešný křečovitý úsměv, který říká - tak se vykecej a jdi už někam. Ženská ho pozná. Jenže chlap ne. A tak se stalo, že takhle klučina balil holku a říkal si, jak mu to jde, protože ta holka se na něj furt usmívala. Nakonec ho musela odtáhnout kamarádka, aby chudinku už nechal.
Každopádně narazila jsem na kluka, který tenhle úsměv uměl rozeznat, takže kdykoliv jsem se na něj falešně usmála, tak to poznal. Což byla podpásovka, musela jsem si na to dávat pozor. :-D
|
|
|
|
2-methyl-propan: To je individuální, ale pokud se zeptá nebo mi začne naznačovat cosi víc, vyrukuju s tím. :) Akorát se tedy snažím bejt taktní a zbytečně neublížit. I když, pokud se zamiluje, asi mu bude ublíženo stejně, už jen tím odmítnutím. :)
U tohohle to nešlo, protože se kromě “oťukávající” konverzace se mnou blíže neseznámil a předpokládám, že to ani neudělá. :)
Asi to nechám bejt. Jenom pozdravím a bavit se nepůjdu. Pokud on jo, bránit se nebudu, ale musím nějak vychytat, abych neházela zamilovaný pohledy. :))
|
|
|
|
Tak nejdřív jsem chtěla napsat, že se mi to ještě nikdy nestalo, ale když o tom přemýšlím. Po letech jsem se setkala s první láskou, se kterým jsem chodila v 15/16 a chtěla jsem, aby byl i můj první, jenže už k tomu tehdy nedošlo. Po nějakých 8 letech jsme se sešli, protože jsem se přestěhovala, nikoho jsem tu moc neznala a on bydlí ve stejném městě a je takový typ, že má spoustu lidí kolem sebe. Tak jsem si říkala, že se třeba přes něj seznámím s novýma lidma a utvořím si tu nějakou partu. No jenže jaksi se nám to setkání trochu zvrtlo a došlo trochu dál. Nejspíš jsem tam i schválně směřovala, abych si splatila nevyřízený dluh z mládí. Nebrala jsem to nijak vážně, nic jsem od něj neočekávala. On se ráno choval tak nějak přítulně a trošku mě děsilo, jestli to teď nebere jako něco víc, protože to jsem nechtěla - pobláznění z první lásky bylo pryč. :-D Jenže pak se začal zase chovat jako větroplach. Furt navrhoval, že se musíme sejít, ale jakmile došlo na lámání chleba, tak samozřejmě nemohl a pak se přestal ozývat úplně. :-D Možná se bál přesně toho, co já, protože jsem si to nikdy neřekli, co to teda znamená a co od toho čekáme. Každopádně nelituju, tak nějak jsem si na něj myslela od rozchodu, i když jsem pak byla zadaná, on byl pro mě stejně top. Po tom setkání jsem ho konečně pustila z hlavy.
|
|
|
|
Asi je nejlepší si to vyjasnit rovnou než nic neříct a doufat že odejde protože ho nemiluju.
|
|
|
|
Slecna ze zahrobi: A kdy je presne ta doba, kdy druhymu bezne reknes, ze vic nechces/ze budete jen kamaradi? Proc to u tohohle neslo?
|
|
|
|
nerozumimdeleni: Dobře tedy, zkusím se podle toho nějak zařídit. To zas bude. :))
Díky. :)
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí: tady nejde o nějakou drsnost :D. Jde o to umět o tom mluvit. Ženské mají obecně větší slovní zásobu než chlapi, akorát ty řeči často nemají hlavu ani patu. A když tomu dáš hlavu a patu, tak to by třeba mohla být tvoje přednost ;)
|
|
nerozumimdeleni |
|
|
|
2-methyl-propan: Bavili, on vždycky začal rozhovor první, protože já už věděla, tak jsem radši nebyla moc družná. :) Jenže on se mnou řešil takový běžný věci, jako jak se mám, co dělám a tak. No a já bych si radši vypíchla oko, než bych začínala o jeho domněnkách. :))
Jsem to napsala dost zmateně, sorry. :)
nerozumimdeleni: Jo, já už budu asi taky drsná, akorát tedy v ženským provedení. :))
Jenom nevím, zda naleznu odvahu. :)
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí: já jsem byl vždycky ten, kdo se to snažil urovnat. Prakticky od puberty. Když nějaká holka o mě na táboře něco takového prohlašovala, tak jsem si ji prostě vzal stranou a přímo se jí na to zeptal. Vedlo jí k tomu taky něco v tom smyslu, že jsem se k ní choval mile. Jenže já se úplně stejně choval k dalším 20 lidem a vůbec jsem si to neuvědomoval, že by to zrovna tahle holka vzala na sebe. Tak jsem ji prostě řekl, že je třeba fajn, ale že si to špatně vyložila.
Ta holka to vzala úplně v pohodě a normálně se se mnou začala bavit.
No a když mě někdo začal pomlouvat, že balím tu a tu nebo prostě jakékoliv podobné pomluvy, tak jsem se tomu zasmál a řekl jsem, ať s tím přijde přímo za mnou. A taky bylo hned vyřešeno ;)
Tohle byla moje strategie. Využíval jsem toho, že jsem byl 1 z nejsilnějších a málokdo se troufl mi říct věci do očí....ale podobnou strategii si můžeš najít v ženském provedení ;)
|
|
nerozumimdeleni |
|
|
|
Slecna ze zahrobi: A vy ste se jako nikdy nebavili?
|
|
2-methyl-propan |
|
|
|
Slečna ze záhrobí: Jak se znám, na tvém místě bych mu to beztak při vhodné příležitosti nějak ironicky vrátila a možná bych mu i začala vnucovat, že je on zamilovaný do mě. :D :D
|
|
|
|
2-methyl-propan: Říká lidem, že jsem do něj zamilovaná, protože na něj prej házím toužící pohledy. Víš co, kdyby se zeptal přímo mě, tak dobrý. Ale já za ním přece za těchto okolností nebudu chodit a vysvětlovat, viď. To bych se cítila fakt trapně. A i tak se cítím blbě, když ho potkám. :)
|
|
|
|
Tak já myslím, že když se baba svlíkne, aniž by za to chtěla pětikilo, tak je zamilovaná. To si ani jinak vyložit nelze.
|
|
|
|
Slecna ze zahrobi: Takze kdyz k objasneni dojde, tak je vse ok? Jak te ale k objasneni nemuze pustit, to by te ani nemohl pustit ke slovu .. pak nechapu, jak nejaky problemy muzes mit..
|
|
|
|
Aninka Putinka: Ano, když je zamilovanej ten druhej, je jasný, že bude v každým tvým úsměvu hledat něco víc, ale jak jsi napsala, když není... Asi hraje roli jeho ego, ješitnost, no. Takový lidi nemusím. :)
|
|
|
|
nerozumimdeleni: No vidíš, takhle nějak bych si to představovala v praxi, takže super. :)
Víš co, jsou lidi, kteří tě “obviní”, že na ně prej zamilovaně koukáš a jsi milej, z čehož plyne, že jsi do nich “hotovej” a chceš vztah. Toto neřeknou přímo tobě, protože kdyby ano, vysvětlím, ale všem kolem a já se to pak dozvídám z “druhý ruky”. Ach jo. :))
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí: Stát se to může. U zamilovaného člověka je podle mě jasné, že má i nějaká očekávání a maluje si to dorůžova. Také to někdy trochu nechtěně dělám. Ale nejvíc mě vytáčí, když sám zamilovaný není a ještě se pak naštve, když zjistí, že se u mě mýlil. Tak to potom nevím, na co si hraje.
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí:
tak to je vždy na té konkrétní dvojici, jak to zahraje. Sám jsem třeba nedávno nastoupil do nové práce, všichni mi pomáhají a já mám pocit, že 1 holka dělá něco navíc, co by ani nemusela. A místo nějakých řečí, že mě miluje, prostě čekám na to, co z toho bude. Přímo jsem ji řekl, že jsem rád, že jsou na mě všichni milí, ale že jsou věci, které nedokážu rozlišit jako třeba jednotlivé vztahy, protože na ně přišla řeč. Prostě mile, neutrálně atd......
A když se ona časem projeví, tak to bude o to jasnější. Nebo sám zjistím, že si to vykládám jinak, než to ve skutečnosti je...prostě to teď nevím ;)
|
|
nerozumimdeleni |
|
|
|
Aninka Putinka: Přesně, no. Jen jde o to, jak si tvý přátelský chování chce vyložit druhá strana. Když nejste na stejný vlně, je to blbý. :))
2-methyl-propan: Jistě, jistě, to já vždy, když to jde klasicky. :) Problém nastane, jakmile mě k objasnění situace ten druhej ani nepustí a už dělá závěry. Co se pak jeden nedozví (a ještě třeba od jiných lidí), hrůza. :))
|
|
|
|
Slecna ze zahrobi: Takze predpokladam, ze to "vyjasneni" praktikujes hned po seznameni a tyto problemy se te tedy netykaji, ano?
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí: Taky se snažím chovat přátelsky, to je fakt, ale kdybych byla zamilovaná, vypadalo by to prostě jinak. Když už se to ale stane, toho člověka bych neignorovala, pokud nezačne být protivný. Prostě to nechám v té rovině, která se mi zamlouvá, pokud se on nezachová nějak jinak.
|
|
|
|
Aninka Putinka: Jenže co to je chovat se neutrálně? Já se snažím ke všem chovat přátelsky a jo, usmívám se, ale pořád je to to pro mě neutrální chování. Jenže druhej si myslí, že ho miluju. :)) Tak co, začnu ho ignorovat nebo vysvětlovat? Prostě trapný, fakt že jo. :)
|
|
|
|
Koulelo se jablíčko: Tak když si někdo myslí, že jsem do něj zamilovaná, i když on do mě třeba ne, a dělá mu to dobře, a zároveň má pravdu, pak se tomu nedivím. Ale když si to někdo myslí, přičemž sám zamilovaný není a já do něj také zamilovaná nejsem, pak mu dělá dobře věc, která neexistuje. A to mi vadí.
|
|
|
|
nerozumimdeleni: Ale vždyť právě, je to o komunikaci. Jenže když se na ni nepřistoupí a člověk dělá závěry už předem, aniž by vůbec došlo k akci z jeho strany, je to pro mě k uzoufání. :)
Jinak máš pravdu a kéž by to takhle viděli a praktikovali všichni. :)
2-methyl-propan: Proboha, ne, to mi připomíná posílání psaníček na základce. :)) Prostě oslovit, seznámit se a vyjasnit si, o co jde. Ne? :)
|
|
|
|
Slečna ze záhrobí: Tak ale to je jeho mínus. Když je do mě zamilovaný a namlouvá si, že já také, pak ho nechci zklamat, tak se snažím chovat víc neutrálně. Ale když ani zamilovaný není a jen potřebuje, abych byla zamilovaná já, takovému pak klidně řeknu, že se mýlil. Já ty kluky nějak nechápu prostě. Kdybych se chovala zamilovaně nebo mu dávala něco najevo, tak by to bylo jasné. Ale když se chovám úplně neutrálně a on si myslí, že jsem zamilovaná, tak to nechápu. Navíc jsem takový typ holky, která moc vřelé sympatie neprojevuje, pokud zamilovaná není. Kdybych byla přece zamilovaná, pořád bych na něj hleděla nebo s ním chtěla být co nejvíc v kontaktu a tak.
|
|
|
|
U takového člověka bych to leštění ega snad ještě i tolerovala, protože by alespoň bylo odůvodněné.
-----------
Jako, že ty a zamilovanost do tebe určují, kdo má oprávnění si leštit ego a kdo ne? Není to trochu sebestředné vyjádření?
|
|
|
|
Jj meli by se ptat, treba Ahojky, budeme spolu chodit?
|
|
2-methyl-propan |
|
|
|
Slečna ze záhrobí: já tohle dělení na vztah a na sex nechápu. Přece vždy je to balení ze začátku stejné. Nejde přijít za holkou a zeptat se "dáš mi? " a ona s radostí odkýve a odebereme se někam, kde to můžeme provést.
Vždy tomu předchází nějaká schůzka, kde se vyjasňují názory. A někdy, v důsledku alkoholu se to může zvrhnout v sex ještě ten večer. A to málokdy. Jasně, pokud je to bar nebo diskotéka a jsou 3 ráno a 2 promile v hlavě, tak se pravděpodobnost zvyšuje...
Spíš těch schůzek je několik a nějaké "hodnocení" vztahu lze provést až po x schůzkách, řekněme po 3 měsících, po půl roce......
|
|
|
|
Aninka Putinka: Ale houby, ty si to sama nalháváš. Kdo by chtěl zaprděnou čtyřicátníci, kterej den tvoří psaní na zpovědnici, a litováni se. Chlapa si nenajdeš, ne s tímhle přístupem. To, že si už nalháváš, že je někdo do tebe zamilovanej je vrchol. Spíš je pravda ten opak. Ty jsi zamilovaná, ale nikdo tě nechce. :D
|
|
|
|
Aninka Putinka: :)) A co teprve ten trapnej pocit, když se pak potkáte. Dotyčná osoba si myslí, že jsi do ní zamilovaná, protože se např. chováš přátelsky a usmíváš se, takže tě buď začne “balit” nebo se ti naopak vyhýbat. Hmm. :))
|
|
|
|
Ani mi nemluv. Za poslední rok už si několik kluků myslelo, že jsem do nich zamilovaná, i když třeba ani sami zamilovaní nebyli. A ještě mě skoro nutili, abych si to prý přiznala, nebo abych to přiznala jim, přitom jsem zamilovaná nebyla. Pravdu měl jen jeden z nich, a to ještě nejspíš náhodně. Nechápu, jak si všichni automaticky můžou myslet, že je tak strašně žeru, i když z jejich strany také není žádná touha po vztahu. Už mě s tím vážně štvou. Takové situace řeším tak, že jim prostě dám jasně najevo nezájem a začnu se chovat ještě víc odtažitě než předtím, aby si jasně uvědomili, že tohle si tedy o sobě a o mně myslet nebudou. Ať si zvyšují ego někde jinde. Když jsem zamilovaná, jde to poznat docela dobře, si myslím. U takového člověka bych to leštění ega snad ještě i tolerovala, protože by alespoň bylo odůvodněné. Ale nemám ráda, když mi jiní kluci přisuzují zamilovanost do nich, ačkoli to tak není, a pak se ještě rozčilují, když zjistí, že neměli pravdu.
|
|
|
|
26 
28 
24 
